20. století
Záviš Kalandra
Významný český historik a oběť justiční vraždy
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Velmi zajímavý zjev v české historiografii, jehož práce jsou dosti originální a který byl za svou neústupnost v procesu s dr. Miladou Horákovou odsouzen k trestu smrti.
Narodil se v rodině lékaře Břetislava Kalandry ve Frenštátě. Vystudoval gymnázium a posléze se věnoval studiu klasické filologie a filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Velmi se zajímal o veřejné dění a věnoval se i žurnalistickému koníčku, který se mu brzy i stal zaměstnáním. Roku 1923 vstoupil levicově orientovaný Kalandra do komunistické strany. Byl významným redaktorem stranického tisku a brzy se dostal na šéfredaktorskou pozici hlavniho periodika, Rudého práva. Ve 30. letech se však začaly projevovat první ideologické spory s oficiální linií strany, kdy Kalandra odmítal Gottwaldovské snahy o názorovou jednolitost v rámci strany. Kalandrova kritika nabyla vrcholného rozsahu po zahájení Stalinovských čistek a procesů v SSSR roku 1935 - 1937. Drtivá kritika těchto procesů a vliv, jaký měl ze své pozice šéfredaktora, vedli nakonec k tomu, že byl Kalandra zproštěn všech svých veřejných funkcí a nakonec i vyloučen z komunistické strany. Tehdy byl také poprvé obviněn z Trockismu.
Kalandra se poté velmi angažoval ve snaze upozorňovat na nacistickou hrozbu a dokonce dočasně vytvořil i alternativní křídlo, frakci komunistické strany. Díky tomu a své komunistické minulosti byl po vzniku protektorátu zatčen gestapem (1939), byť to nevědělo o jeho hlavní ilegální činnosti - přechody hranic do Polska pro převážně židovské obyvatelstvo.
V průběhu války si Kalandra prošel řadou internačních táborů z nich nejvýznamnější byly koncentrační tábory Ravensbrück a Sachsenhausen. Po válečných útrapách se věnoval především své vědecké činnosti
a politice se věnoval jen omezeně, byť přispíval do periodik národních socialistů. S komunistickou stranou se rozešel definitivně a varoval před nebezpečím z ní plynoucím.
Po únoru 1948 se dostal v rámci preventivního hledání obětí pro veliký proces, který by odstrašil případné odpůrce nového režimu, do hledáčku StB (tajné komunistické informační služby). Byl vybrán jako člověk břitké mysli, vlivu a zároveň jako "zrádce" strany, což se nepromíjí.
Po svém zatčení byl podroben řadě ostrých výslechů a instruktážních cvičení scénáře, jak má při procesu postupovat a odpovídat. Při obludném procesu v čele s prokurátorem Urválkem v červnu 1950 projevil Kalandra velikou odvahu a odmítl v řadě věcí postupovat podle předem připraveného scénáře, činíc tak s ironií a vrcholným sarkasmem. Dobře znal metodiku těchto "stalinských" procesů a tak, jako jeden z mála obžalovaných, dával najevo vědomí toho, že bude odsouzen k smrti. Věděl, že straničtí kolegové "zradu" neodpouštějí. Dne 27.6. 1950 byl odsouzen k trestu smrti oběšením společně s doktorkou Miladou Horákovou, Janem Buchalem a svým přítelem z gymnázia, Otakarem Peclem. Žádost o milost, kterou podala jeho manželka, nebyla Gottwaldem vůbec reflektována.
Kalandra byl mužem nadmíru erudovaným a jeho vědomosti výrazně překračovaly rozsah jeho studia. Byl také jedním z prvních českých historiků, který výrazně využíval antropologických a religionistických poznatků při bádání o české mytologii či ověřování pravosti tzv. Kristiánovy legendy, což bylo velmi diskutované téma ve 30. letech. Jeho díla jsou také svědectvím jeho zájmu o surrealismus, klasickou německou filosofii či psychoanalýzu.
Byl osobním přítelem Mileny Jesenské, Alberta Camuse a Andrého Bretona.
