Kdysi, ještě za časů pochovávání mrtvých na hřbitovy u farních chrámů, byl u sv. Petra na Poříčí pochován bohatý lakomec. Po smrti jeho, se množství klenotů a dukátů nedohledalo a ztratilo se neznámo kam, k žalosti převeliké dědiců jeho. Po čase zjistilo se, že se o půlnoci objevuje žlutavý plamének nad hrobem lakomcovým. I starému hrobníkovi bylo ihned jasné, že se jedná o zlatý poklat ukrytý, ježto plamének jest žlutý. Pohovořil o tom se svým synem, kostelníkem od sv. Petra, avšak varoval jej, že pokud kopati po pokladu chtějí, musí opatřiti převeliký růženec se
sedmdesáti dvěma otčenášky a třiceti zdrávasy. Tento musí být na hrob obratně vhozen tak, aby upoutal plamének a tento dále kopání neznemožnil. O půlnoci oba dorazili k hrobu lakomcovu a starý hrobní upoutal plamének obratností převelikou. Při kopání došli až na rakev lakomcovu, kde v podušce pod hlavou objevily množství ztracených klenotů a dukátů. Lakomec zůstal lakomcem i po smrti, snaživ se okrásti všechny a vzíti si zlato s sebou do hrobu. Hrobník a kostelník pak poklad použili pro chudé a tak lakomec, nechtíc, i chudé obdaroval ze střeženého pokladu svého.
