U Emaus stával kdysi vysoký kříž na zděném podstavci, o kterém tradovalo se, že uvnitř se poklad nachází. Za nocí ho obklopovaly modré plamenky, jež jej střežily a byly důkazem pokladu. Kdysi, když po bitvě bělohorské, musili protestanté kvapem opustit zemi, zvážili kněží kterak nejlépe ochrániti jejich klášterní poklady. I rozhodli se, že pod svícnem jest tma největší a poklad ukryli právě do podstavce kříže, který dutě vyhloubili. Až jednou by do vlasti
se vrátili, poklad by vyňali a ten by se navrátil klášterům protestantským. Leč k tomu nikdy nedošlo a když kněží v cizině zemřeli, počali poklad plaménky střežiti. Kříž postupem času zetlel a podstavec byl také notně poznamenán. I jednoho dne zedník, jež podstavec otesával, objevil onen poklad ke své radosti převeliké a v tajnosti toto uchoval. Pak se s ním tajně do ciziny odebral, neznámo kam. Po kříži prazvláštním již není dnes U Emaus ni více.
