Prague Minos Guide

Prague Minos Guide je pražský digitální průvodce využívající GPS navigaci v kombinaci s mapou a rozsáhlou encyklopedií pamětihodností, kde je kladen důraz na vysokou kvalitu obsahu.

CS | EN | FR | DE
DIGITAL GUIDE OBSAHUJE:
  • POI: 858
  • Reálie: 400
  • Trasy: 8
  • Související vazby: 4194
  • Fotografie: 2528
  • Počet stran textu: 348
pro média/press ke stažení
20. století

Pražské jaro 1968

Období politického uvolnění v Československu
Významná fotografie
Popis

Pražské jaro bylo obdobím uvolnění a politických reforem komunistického režimu v Československu, které bylo násilně přerušeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy.
Po Stalinově smrti roku 1953 a trendu, který nastolil v SSSR Chruščov došlo trochu k uvolnění tuhých režimů ve státech východního bloku a to se pozvolna projevilo i na situaci v Československu, kde začaly být tyto signály patrné od 60. let. V souvislosti s ekonomickou recesí se i poněkud oslabovala pozice prezidenta Antonína Novotného a do vedení komunistické strany se pomalu dostávali i reformněji smýšlející lidé. Dne 5. ledna se stal Alexander Dubček prvním tajemníkem ústředního výboru KSČ a po abdikaci prezidenta Novotného byla zahájena celá řada reforem.
Tyto reformy vedly ke značné liberalizaci, zvýšení svobody tisku a postupnou přípravu půdy na vládu více politických stran. V dubnu oznámil Dubček politický program "socialismu s lidskou tváří". To vedlo k aktivaci protirežimových sil, které se snažily sdružovat v nové politické strany a mělo dojít rovněž ke znovuvytvoření sociálně demokratické strany.
Tato situace silně znepokojila předsedu nejvyššího sovětu, Leonida Brežněva, který Dubčeka a jeho spolupracovníky pozval v červnu k bilaterálním rozhovorům v Čiernej nad Tisou. Tyto rozhovory skončily kompromisní dohodou, která byla stvrzena na konferenci v Bratislavě a měla omezit vliv reakčních sil v Československu.
Druhé kolo rozhovorů proběhlo v srpnu, ale tam se Dubček vzepřel sovětskému nátlaku a také nátlaku některých svých konzervativních stranických kolegů. Rozhovory tak pro Sovětskou stranu

dopadly neuspokojivě a Brežněv tak vzal v úvahu vojenské řešení. K tomu nastalo po několika přehmatech vlastního reformního vůdce KSČ, který trpěl velmi hlubokými psychickými problémy. Dubček měl velkou oporu ve vedení komunistické strany Maďarska, ale v červenci se z protestu rozhodl nedorazit na důležitou konferenci ve Varšavě, čímž proti sobě poštval i spoustu vlastních spojenců na vysokých místech států Varšavské smlouvy.
Nejen díky diplomatické neschopnosti Dubčeka nakonec v noci z 20. na 21. srpna 1968 zahájily armády zemí Varšavské smlouvy invazi do Československa. Tato invaze ukončila pražské jaro (jak bylo později toto období uvolnění nazýváno zahraničním tiskem) a důvěru československých občanů v Sovětský Svaz. Je důležité říci, že tuto invazi pozvali oponenti dubčeka, kteří před invazí stvrdili, že se pod ní podepíšou. To se bez vyjímky nestalo. Po době uvolnění následovalo tuhé období normalizace stavu. Dubček byl vyloučen z KSČ a uklizen jako lesní úředník na Slovensko. Brežněv však nějakou dobu uvažoval o návratu před inveazí, jelikož najednou těžko hledali v české společnosti její zastánce. Nakonec však Dubčeka nahradil Gustav Husák, což byl loajální konzervativec, který ihned začal uplatňovat politiku normalizace. Ta trvala většinu 70. let v různé míře intenzity.
Pražské jaro se v obecném povědomí stalo symbolem odporu proti totalitě a možnosti mobilizace národa. Nakonec po dlouhých devatenácti letech došlo k obdobnému procesu v SSSR pod taktovkou Michaila Gorbačova, což vedlo postupně k pádu celého Východního bloku a Sovětského svazu.

Související témata

Certifikovaný partner
Provozovatel v Praze
Android Android Objednat průvodce
© 2009 - all contents
PAGE PROTECTED BY COPYSCAPE