V karmelitském chrámě na Hradčanech nachází se ve výklenku mrtvola blahoslavené Elekty, jeptišky v křesle sedící zcela neporušena již po několik set let. Tělesnost její jest však cele zčernalá. Pověst praví, že když sestra Elekta zemřela, byla dána do hroby s ostatními jeptiškami. Posléze však rakev opět otevřeli, a třebaže tomu byli tři roky od jejího pohřbu, tělo bylo nezetlelé. Sestry tělo její umyly vínem a vonnými bylinami, to však v reakci zčernalo a čím více snahy vykonávaly, tím černalo výrazněji.
Sestry ji též chtěly do křesla posaditi avšak za žádnou cenu ji nemohli kolena ohnouti. I poslali k abatyši a ta jim pravila, nechť blahoslavené sestře praví, ať je i zde poslušna tak, jak za živobytí byla a kolena ohne. A vskutku, sestra Eleata kolena ohnula. Hlava její však byla stále na prsa skloněna, neb měla vaz zlomený. I pravila abatyše podruhé, ať sestře připomenou jak za živobytí k nebesům vzhlížela a nechť tak i po smrti učiní. A Elekta vskutku hlavu pozdvihla a dodnes tak zůstává.
