Předek hrabat Desfoursů se v Čechách v časech pobělohorských usadil a hrabata rodinnou kryptu v kostele sv Salvátora měla. Pověst praví, že všichni příslušníci rodu Desfoursů měli v rakvích svých v prsou vetknuté dýky přeostré, ježto se obávali, aby v rakvích vskutku mrtvi leželi. Každému, kdo ducha vypustil, byla takto dýka vražena do hrudi jeho. Původ
to kdysi mělo v události neblahé, kdy jeden z hrabat byl pohřben, avšak v hrobce chladné přišel zase k sobě. Zpod země a víka přetěžkého si však pomoci nemohl a v krutém utrpení zhynul hladem, jak objeveno bylo po dlouhém čase, kdy hrobka opět otevřena byla. Od těch dob se všechna hrabata Desfoursů tímto způsobem od hrozné smrti pojistit chtěla.
