13. století
Skon Záviše z Falkenštejna 1
Legenda o popravě nejmocnějšího Vítkovce u Hluboké
Significant photo
Info text
Látka, která se stala námětem mnoha romancí, náplní děl mnoha kronikářů a zkoumání řady historiků - vztah Záviše s Kunhutou, českou královnou a jeho poprava. Záviš vedl spor se svým králem a dřívějším vzorem, Přemyslem Otakarem II. a jeho rebelie ho zahnala až do tábora habsburků. Po smrti Přemysla na Moravském poli začal Záviš postupně habsburskou stranu opouštět (nikdy mu k srdci nepřirostla, byl to jen čin z nutnosti a přežití). V roce 1281 poprvé stanul před královnou vdovou Kuinhutou a zasáhl do neuspořádáne situaci v zemi, drancované marodéry pod vydřidušskou vládou Braniborů markrabího Oty. S královnou se brzy velmi sblížil a stal se jakýmsi opatrovníkem malého Václava II., Přemyslova syna a ještě nedospělého krále. To mu vysloužilo řadu nepřátel v řadách české šlechty, která se Vítkovce právem obávala a to zvláště poté, co vysvitl na povrch vztah s královnou vdovou Kunhutou. Mezi jeho nesmiřitelnými nepříteli byl například i pražský biskup Tobiáš z Bechyně či třeba i Mikuláš Opavský, nemanželský syn Přemyslův.
Mladý Václav však Záviše, vynikajícího rytíře a charismatického muže, zbožňoval. Závišova opozice však neustále sílila a když si v roce 1285 vzal Kunhutu za manželku - byl to vrchol.
Kunhuta téhož roku zemřela a mladý Václav si vzal za manželku Gutu Habsburskou, dceru římského krále. Obě tyto události byly první trhlinou ve vztahu Václava k mocnému otčímovi a zároveň začala silně působit šeptanda na královském dvoře. Guta byla proti Závišovi silně zaujata neboť se obávala šalebného vlivu a charismatu mocného Vítkovce. Václavův vztah k Závišovi se postupně měnil z obdivu k opatrnému posuzování každého jeho činu (ostatně z dlouholetého zajetí, kdy nebyl pánem svého osudu, k tomuto logicky tíhnul) a jisté zdráhavé obavy z jeho velikášských plánů.
Václav a Záviš byli jako noc a den. Oba byli velmi chytří, v tom si byli podobni, ale jinak podobnost končila. Záviš byl lamačem damských srdcí, předním turnajovým rytířem a velikým válečníkem. Byl odvážným mužem činu se smělými plány a srdcem dobrodruha. Václav byl jemný, plachý chlapec jemného vzhledu, který vyrostl ve velmi opatrného a podezřívavého muže. Měl různé fobie - obával se k smrti koček a bouře, nebyl mužem, který by ostatní strhl osobním příkladem. Záviše možná miloval také právě proto, že měl vlastnosti, kterých se mu nedostávalo, kromě toho, že oba milovali stejnou ženu (Kunhutu - ženu jednoho a matku druhého).
